Spisovatelka Olga Tokarczuková Život, biografie, knihy, tvůrčí vize a vztah k polské politice

Spisovatelka Olga Tokarczuková: Život, biografie, knihy, tvůrčí vize a vztah k polské politice

 

Formující léta: Ze Sulechowa do Varšavy

 

Olga Tokarczuková se narodila v roce 1962 v Sulechowě v západním Polsku, v intelektuálním a tvůrčím prostředí, které položilo základy jejího pozdějšího magického realismu. Její rodiče byli učitelé a otec byl navíc vášnivým knihovníkem, takže budoucí laureátka Nobelovy ceny vyrůstala doslova obklopena knihami. Dětství prožité v Klenici a pozdější stěhování do klidnější provincie bylo plné pozorování přírody a pocitu svobody. Toto prostředí formovalo její schopnost vidět svět jako jednotnou tkáň, v níž jsou rostliny, zvířata i lidé rovnocennými účastníky historie.

 

V dospívání Olga nebyla typickou rebelkou; její vzpoura se projevovala hlubokým ponorem do literatury a filosofie. Brzy začala zpochybňovat tradiční náboženské a sociální struktury a hledala odpovědi tam, kde se potkává věda s mystikou. Už ve školních lavicích vynikala neobyčejně živou představivostí a v okruhu jejích zájmů se ocitla nejen klasická polská literatura, ale i psychoanalýza, která se později stala jedním z hlavních nástrojů její tvorby.

 

Volba studia psychologie na Varšavské univerzitě Tokarczukovou ještě více vzdálila od literárních šablon. Během studií se nespokojila s teorií, ale aktivně pracovala jako dobrovolnice s lidmi s psychickými poruchami. Tato zkušenost jí odhalila, že to, co společnost nazývá „normou“, je jen tenký závoj, pod nímž se skrývá složitý, archaický a symboly naplněný svět. V té době se jejím největším vzorem stal Carl Gustav Jung, jehož teorie archetypů jí pomohla pochopit kolektivní nevědomí – to se později stalo „páteří“ jejích románů.

 

Život na hranici a české srdce

 

Vztah Olgy Tokarczukové k Česku a české kultuře je zcela výjimečný. Spisovatelka již léta žije v Krajanowě, malé vesnici v Kladsku, která leží přímo na česko-polské hranici. Z oken svého domu se dívá do Čech a často zdůrazňuje, že hranice je pro ni pouhou umělou čarou, která v krajině a v lidských duších neexistuje. Tato „příhraniční identita“ se silně promítá do jejího díla, zejména v románu „Denní dům, noční dům“ (Dom dzienny, dom nocny), který se odehrává právě v tomto kraji a je hlubokou sondou do historie a mýtů regionu, kde se mísí polské, německé a české vlivy.

 

Tokarczuková se netají svým obdivem k české literatuře, kterou považuje za nesmírně inspirativní pro její humor, ironii a schopnost nahlížet na svět „zdola“. Mezi její oblíbence patří Bohumil Hrabal, jehož poetika všednosti a pábitelství má blízko k jejímu vlastnímu vidění světa. Čeští čtenáři její náklonnost opětují – Olga je v Česku jednou z nejčtenějších zahraničních autorek a její knihy, jako „Pravěk a jiné časy“ (Prawiek i inne czasy), „Běguni“ (Bieguni) nebo „Svůj pluh veď přes kosti mrtvých“ (Prowadź swój pług przez kości umarłych), se zde těší kultovnímu statusu.

 

Literární vzestup a Nobelova cena

 

Literární cesta Olgy Tokarczukové nezačala velkými eposy, ale jemným básnickým debutem v roce 1989. Skutečný průlom však nastal v próze. Její styl, často přirovnávaný k magickému realismu, má specifický středoevropský nádech: vyznačuje se hutným, smyslovým jazykem, v němž se sny, vzpomínky a fyzická realita splétají v nerozlučný celek. Vrcholem jejího díla je monumentální historický epos „Knihy Jakubovy“ (Księgi Jakubowe), za který obdržela druhou polskou cenu Nike.

 

V roce 2018 (fakticky uděleno v roce 2019) byla Olze Tokarczukové udělena Nobelova cena za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní reprezentuje překračování hranic jako formu života“. Toto ocenění potvrdilo její postavení světové vizionářky, která dokáže spojovat vědecké poznatky s literární intuicí a vytvářet novou, „laskavou“ naraci, která se snaží pochopit celistvost světa.

 

Osobnost a postoj k politice

 

Nobelova cena udělala z Tokarczukové nejen literární ikonu, ale i vlivnou veřejnou osobnost, jejíž hlas je v Polsku často v centru ostrých politických diskusí. Jako zapřisáhlá vegetariánka a ochránkyně přírody se angažuje v otázkách ekologie a práv zvířat. V polské politice patří k nejodvážnějším kritičkám konzervativního kurzu, otevřeně se zastává lidských práv, svobody žen a práv LGBTQ+ komunity.

 

Její nekompromisní postoje vyvolaly v Polsku řadu kontroverzí, zejména když vyzvala k pravdivému zúčtování s polskou historií, čímž zpochybnila mýtus národa jako čisté oběti. V roce 2020 odmítla titul čestné občanky Dolního Slezska, aby se o něj nemusela dělit s biskupem známým svými homofobními výroky. Pro Olgu Tokarczukovou je Nobelova cena závazkem bránit ty, kteří jsou vytlačováni na okraj společnosti, a prosazovat etiku „laskavosti“ – schopnosti vidět svět očima druhého.

 

Nadace Olgy Tokarczukové

 

Nadace Olgy Tokarczukové (Fundacja Olgi Tokarczuk) se sídlem ve Vratislavi je praktickým pokračováním její filosofie. Sídlí v historické vile, která kdysi patřila intelektuálovi Janu Nowaku-Jeziorańskému. Je to otevřený prostor pro setkávání spisovatelů, překladatelů a aktivistů, kteří debatují o ekologii, demokracii a lidských právech. Nadace podporuje zejména překladatele – „tiché hrdiny kultury“ – a skrze své programy učí mladé lidi kritickému myšlení a empatii.

 

Rebelující duše